Estetické hnutí získalo široké publikum na mezinárodních výstavách konaných v letech 1871 až 1878 v Londýně, Vídni, Filadelfii a Paříži. Doma bylo ale především v Británii.
Nové tvary
V sedmdesátých letech 19. století se v Británii dostal do obliby nábytek vykládaný imitací ebenu a zdobený malováním. Zdrojem inspirace byly kabinety, které vyráběl a mnohokrát i vystavoval návrhář Thomas Edward Collcutt.
Skříňky s baldachýny
U skříněk se uplatňovala Talbertem navržená rámová konstrukce, opatřená gotickými detaily, mezi které patřil například baldachýn přes horní část. Naopak byly prosty složitých řezeb a dekoraci obstarávaly především lišty. Dvířka takových kusů zdobily malované figurální panely. Zvláštností byla i police, jejíž zadní stěna byla opatřena fazetovým zrcadlem, které odráželo vystavené předměty.
Patnáct let v oblibě
Skříňky ve stylu estetického hnutí si podržely takovéto detaily dalších patnáct let. Oblíbenými se staly ale i jiné kusy, které byly stejně vhodné k vystavování uměleckých předmětů. Patřily mezi ně různé římsy, konzoly či malé závěsné skříňky.
Vlivy ze všech stran
Na britské návrháře sedmdesátých let útočily vlivy ze všech možných stran. Návrhář Owen Jones například čerpal inspiraci pro své intarzie mimo jiné v maurských vzorech.
Egyptské motivy se staly zdrojem podnětů malíři Williamu Holmanovi Huntovi, který v roce 1857 navrhl stoličku Théby. Inspirací k ní byly vykopávky ve stejnojmenném egyptském městě. Egypt ale inspiroval k tvorbě i návrháře Forda Madoxe Browna.
Inspirace přichází z Japonska
Ke slovu se dostalo ale i exotické Japonsko. Jeho umění se odráželo v díle W.E. Nesfielda, ale i Thomase Jeckylla. Druhý z jmenovaných využil pro svůj dubový nábytek vedle vzorů japonských i vzory španělsko-maurské.
Nábytek byl navržen pro tzv. Paví pokoj, pojmenovaný podle japonského malovaného schématu Jamese McNeilla Whistlera. Takové podněty vedly k vývoji Godwinova typu nábytku publikovaného londýnským výrobcem Williamem Wattem v knize Art Furniture v roce 1877. Nábytek v anglo-japonském Godvinově stylu se vyznačoval minimální povrchovou dekorací a výplněmi z pergamenu.
Styl královny Anny
V polovině 70. let začal vzhled nábytku ovlivňovat také styl královny Anny, tedy architektura inspirovaná anglickými návrhy 18. století, ale i jinými zdroji. Oživil se však i zájem o vzory ze 17. století.
Styl byl nazýván wrenesancí podle architekta Christophera Wrena. Dalším stylem, který se v Anglii uplatnil, byl tzv. Adam revival styl, který se inspiroval dílem bratří Roberta a Jamese Adamových. V oblibě se udržel až do počátku 20. století.
