Historie bydlení: Barokní italský a francouzský nábytek
280
Baroko se nejprve začalo projevovat v Itálii. Umělci jako Giambattista Bernini a Alessandro Algardi ovlivnili svojí tvorbou i nábytkářskou techniku. Záhy se na zdejších výrobcích začal objevovat listový ornament a vyřezávané lidské postavy.
Centrem nového nábytkářského stylu se stává Řím. Okázalý barokní nábytek sluší zdejším palácům s obrovskými vstupními halami. Římská smetánka, mezi kterou patřily takové rody jako Borghese, Barberini, Chigi, Pamphili nebo Ludovisi, si objednávala tak neuvěřitelně okázalý nábytek, že neměl v Evropě konkurenci.
Symboly moci a síly
Mezi přední návrháře patřili umělci Carlo Fontana a Johann Paul Schor. Navrhovali skulpturální tvary zvané I Forme.Ty byly typické zvláště pro stoly, u kterých se kombinovaly lidské postavy a trofeje převzaté z antiky s architektonickými motivy. Byly to symboly moci a síly.
Rozšíření po celé Itálii
Tento styl se v druhé půli 17. století šířil po celé Itálii. V Janově pracovala dílna Domenica Parodiho, který vytvářel bohatě zdobená plastická díla. Florenstský sochař Giambattista Fogginy se stal autorem špičkových architektonicky ztvárněných kabinetů. K jejich výrobě používal eben, slonovinu, pozlacený bronz, polodrahokamy a řezby. Florentská dílna Opifficio delle Pietre Dure využívala pro svůj nábytek drahokamy. Stoly a kabinety z této dílny sloužily nezřídka jako dary knížatům. Typickým florentským dekorem byly vázy s květinami, ptáčci a květiny, které se kombinovaly s arabeskovými vzory. Benátky byly pro změnu domovem řezbáře a výrobce nábytku Adndrei Brustolona. Tento muž proslul především vyřezávanými stojany a židlemi ze zimostrázu, na kterých se mísí postavy s řezbami stromů a květinových stonků.
Francie – baroko nebo klasicismus?
Pod vliv baroka se dostala celá Evropa, jen Francie nikdy nepřijala exaltovanost tohoto slohu. Architektura i nábytková tvorba setrvávala u přísnějších pravidel diktovaných antikou. V tomto období došlo také k centralizaci státní moci v rukou krále. Ten soustředil na svém dvoře umělce a umělecké řemeslníky a v roce 1667 založil Královskou manifakturu dvorního nábytku zvanou Manufacture Royale des Meubles de la Couronne. Truhlářské řemeslo se tu stalo svobodným uměním. Francouzský truhlář se stal ebenistou a zároveň i řezbářem. Neméně důležitým než konstrukce a dekor se stalo i umístění nábytku v interiéru. O tom rozhodoval architekt a dekoratér.
Nábytek pro královský dvůr
Nábytek určený pro královský dvůr se začal striktně odlišovat od měšťanského nábytku. Projevilo se to především v použitých materiálech. Místo běžně dostupného ořechového dřeva se začal používat eben a jiná exotická dřeva. Nebývale talentovaným ebenistou byl především André-Charles Boulle. Technika, kterou vynalezl pro želvovinovou a mosaznou marketerii, se nazývá Boulleova intarzie. Publikoval také řadu návrhů nových kusů nábytku. Patří sem především bureau plat, což je reprezentační psací stůl s bočními zásuvkami. Vynalezl ale také prádelník.
Postel pro krále
Postel byla nadále velmi důležitým kusem nábytku. Měla čtvercový tvar se čtyřmi sloupy a vnějšími a vnitřními závěsy. U dvora se kolem postele odehrávala ceremonie vstávání. Ložnice sousedila s řadou salonů, kde dvořané čekali na audienci u krále, která často probíhala přímo v ložnici.
