Historie bydlení: Barokní anglický a americký nábytek
339
Dvorský styl anglického krále Karla I. se v letech 1625 až 1640 řídil italskými a francouzskými vzory. Tato inspirace byla zřejmá na znovuzrození židle ze 16. století, zvané sgabello.
Holandsko a Francie udávají směr
Druhá polovina 17. století byla v Anglii charakteristická vstřebáním dobových barokních rysů holandského a francouzského nábytku.
Holandské řezby se staly inspirací pro vyřezávané cherubíny v naturalistickém listovém ornamentu na stolech, podstavcích a židlích.
Vliv Daniela Marota a francouzských protestantských uměleckých řemeslníků, ke kterým patřila mimo jiné i rodina Pelletierů, pak přinesl do Anglie francouzský vkus. Ten se projevil především ve vyřezávaném a zlaceném nábytku pořízeném kolem roku 1700 pro Hampton Court. Tvary tohoto nábytku byly ovlivněny francouzským klasickým stylem.
Inspirace z východu
Anglii však neinspirovala jen Evropa, ale objevují se zde také prvky z východních zemí.
Velmi oblíbené byly soustružené nohy balustrových a spirálových tvarů. Tyto motivy se uplatňovaly i při výrobě židlí, které měly vyplétaná opěradla a sedáky. Vedle ořechu se jako základ pro zlacené kusy nábytku používala borovice nebo také bříza. Z východu přišla také obliba lakovaného nábytku. Nábytek dýhovaný byl zdoben ořechovým dřevem, různými druhy palisandru a jiným exotickým dřevem. V oblibě se až do sedmdesátých let 17. století držela květinová marketerie.
Prvky vzdálené Číny
Anglie byla ovlivněna rovněž nábytkem čínským. Na židlích s vyřezávanými opěradly nazývaných India – backed se začaly uplatňovat esovitě prohnuté nohy ukončené řezanými kopýtky, známé jako kozí nohy. Pracovní stůl s přední výklopnou deskou a kabinetem se nazýval cabriole legs. Bureau cabinet. Zdobilo jej jednoduché dýhování ořechem nebo barevné japanování.
Americký nábytek čerpá z Evropy
První impuls dostal americký nábytek z Evropy. Barokní nábytkářský styl se dostal do angloamerických kolonií z královských dvorů v Anglii a Holandsku především v době vlády Viléma III. Oranžského v letech 1688 až 1702. Nový styl se uplatnil především ve velkých městech té doby - v Bostonu, New Yorku, Newportu nebo ve Filadelfii.
Puritáni: žádný zbytečný nábytek
Do počátku 18. století se zdejší styl vyprostil ze skromných počátků ovlivněných puritány, kdy byly interiéry zařízeny jen nezbytně potřebnými věcmi, tedy postelemi, stoly a truhlami. Velká část nábytku se vyráběla v místním stylu.
Nové inspirace
Nábytek vyráběný v letech 1700 až 1730 v New Yorku a Nové Anglii již odráží styl nábytku evropských dvorů. Především se zde uplatňuje vliv nazývaný stylem Viléma a Marie. Tento styl je charakteristický zakřivenými vzorovými ornamenty a množstvím propracovaných řezeb a soustružení. Oblíbenými motivy se v Americe stává listoví a voluty. V letech 1720 až 1750, nazývaných obdobím královny Anny, nabylo na oblibě dvojité zakřivení používané pro nohy stolů a židlí, označované jako „kozí nohy“.
Motivy mušlí a ptačích per
Evropská inspirace se projevuje také v hojně používaných motivech mušlí, ptačích per, tvarů váz, závitů a volut nebo dravčích spárů zakončujících nohy nábytku. Módním dřevem byl ořech. Luxusní kusy nábytku se vyráběly z javoru, třešně, mahagonu, mnohé byly dýhované. Charakteristické pro americký nábytek je moření a malování, jen nejokázalejší kabinety vyráběné v Bostonu byly zdobeny technikou japanování.
