Článek z kategorie: Archiv

Historický purismus 19. stol. aneb boj Violetta le Duca proti očišťování historických staveb

05 / 03 / 2009

175

Historický purismus je směr v historizující architektuře a v obnově historických staveb 19. stol., pro který je charakteristické lpění na tzv. čistém slohu a nekompromisní odstraňování pozdějších úprav (např. barokního vybavení gotických chrámových interiérů, barokních helmic gotických věží, renesančních štítů gotických domů…)

Historické stavby byly tehdy očišťovány od původního stavu. A v některých případech bez jasných dokladů a dokumentace. Tím, že se nerespektovaly některé pozdější architektonické doplňky, narušila se organičnost stavby. Proti metodám purismu byla zaměřena analytická metoda památkové péče v čele s Aloisem Rieglem či Maxem Dvořákem. Významným teoretikem i praktikem purismu byl francouzský architekt Eugéne Emmanuel Viollet-le –Duc, v českých zemích zejména Josef Mocker, který restauroval např. středověký gotický hrad Karlštejn.

Gotická architektura a její znovuoživení v 19.století

Oživení gotické architektury hluboce poznamenalo celé 19.stol. Ve Francii tento středověký sloh upoutal pozornost restaurátorů a umělců, mezi nimi byl i Viollet- le – Duc (1814-1879), který rozšířil základy, na kterých budoval gotický historismus, když nově definoval středověkou architekturu jako vzor racionální stavební soustavy. Viollet-le- Duc byl jmenován spolupracovníkem Prospera Meriméa, inspektora památek a člena restaurátorské komise. Spolu s ním mohl Viollet-le Duc projet celou Francii a zasáhnout do různých restaurátorských prací. Podílel se na pracích v Saint- Chapelle a na chrámu Notre Dame v Paříži, katedrálách v Amiensu, Remeši a Vézelay, zámek Pierrefonds. Palais de Justice. Palác Justic několikrát vyhořel, naposledy za bojů komuny. Obnovil jej až v 19 stol. Viollet -le Duc. Ten se také zasloužil o znovuvybudování středověkého města Carcassone.

Dá se říci, že gotická architektura ovlivnila funkcionalismus

Dá se říci, že gotická architektuřa je vlastně "konstrukční funkcionalismus", který vedl k vytvoření skeletového stavebního systému, kde každý tlak a tah je co nejpřesněji lokalizován (ne nadarmo se stal architekt Eugéne Viollet-le-Duc jedním z průkopníků železných skeletových konstrukcí v 19. století). Dnes na Violleta-le-Duca díky jeho zálibě v gotice pohlížíme jako na člověka orientovaného na minulost a který je v dnešní době znám skoro jen jako restaurátor středověkých děl. Všichni průkopníci moderní architektury (ať už F.L. Wright, Berlage, Perret, Behrens a nebo Otto Wagner) pociťovali k Violletu-le Ducovi skutečnou úctu. Teorie funkcionalismu, která se stala krédem architektů 20. století se vyvinula ze dvou proudů. Jedním byl gotizující ,,strukturalismus“ (Pugin, Ruskin, William Morfia, Viollet-le- Duc), druhý kořenil v racionalistickém myšlení vzešlém z 18. stol ( Ledoux, Boullée).