Někdy ve druhé polovině 14. století se z pobaltského Hamburku vydala skupina německých kupců k Černému moři. Vezli náklad látek a sukna. Dlouhý čas putovali nekonečnou rovinou. V tom se kdesi daleko před nimi objevily kopečky malopolské vrchoviny. Neklamné znamení toho, že se pomalu blíží ke své další zastávce: Krakovu.
Do města vstupovali se smíšenými pocity. Na jednu stranu se těšili na největší náměstí v Evropě, na němž se konaly zdejší trhy. Nebylo pochyb, že i tentokrát sem zavítá spousta lidí. Co se jednání s místními týče, situaci podstatně ulehčovalo i to, že se Krakov před nedávnem stal členem německého obchodního spolku - hanzy. Na druhou stranu si kupci dobře uvědomovali, že to tu nebude vůbec jednoduché. Oni totiž tihle Poláci byli vždy pěkně mazaní obchodníci. V době, kdy naše výprava vyrazila, patřil už Krakov mezi jedno z nejvýznamnějších obchodních center Evropy. Byl znám především jako překladiště látek z celého světa. Uprostřed jeho rozlehlého, čtvercového náměstí stál obchodní dům s látkami. Tato sto metrů dlouhá elegantní katedrála obchodu tu stojí dodnes. Za tu dobu se z ní stal symbol města. Říká se jí tu Sukiennice.
V Krakově najdeme největší středověké náměstí v Evropě
Město těžce zkoušené
Krakov se obdivuhodně vzpamatoval po té, co ho v roce 1241 tatarští nájezdníci srovnali se zemí. S výstavbou se začalo hned poté, ještě za vlády knížete Boleslava V. Město se budovalo na typickém šachovnicovém půdorysu. Už tehdy bylo v centru navrženo 200 x 200 metrů dlouhé náměstí: Rynek Glówny. V následujících staletích Krakov prosperoval a po obvodu Rynku utěšeně vyrůstaly bloky honosných domů nejrůznějších architektonických slohů. Na jeho východní části si krakovští občané postavili Mariánský kostel. I přes svou rostoucí životní úroveň však nezapomínali na svou trpkou minulost. A tak se z vyšší věže tohoto kostela dodnes každou hodinu ozývá troubení do všech světových stran, jehož melodie bývá vždy v půlce nečekaně utnuta. Jedná se o vzpomínku na bájného trubače, kterého při vytrubování na poplach zasáhla tatarská střela. Se zvukem troubení tak rázně skončil i jeho život.
Sukiennice: Elegantní katedrála hanzovního obchodu
Krakovská renesance
Šestnáct let po vzniku Karlova vysokého učení v Praze se roku 1364 v Krakově zřizuje Královská akademie. Na této univerzitě se dostalo důkladného vzdělání i astronomu Mikoláši Koperníkovi. Ten se však narozdíl od mnoha jiných nespokojil s papouškováním nabitých vědomostí a sám svými poznatky přispěl k revoluci v tehdejší evropské vědě. Největší rozkvět město prožívalo v šestnáctém století za vlády ambiciózních jagellonských panovníků. Jejich ctižádostí bylo udělat z něj skutečnou evropskou metropoli. V té době po Evropě vítězně táhla italská renesance a tak bylo rozhodně "in" pozvat si na svůj dvůr nějakého toho malíře či architekta ausgerechnet z Toskánska. Jeden z nich se jmenoval Bartolomeo Berreci a kromě toho, že na základě jeho návrhu vznikla Sigismundská kaple, podílel se i na přestavbě tradičního sídla polských králů stojícího na vršku Wawel. Na tomto vápencovém pahorku se tehdy tyčil sice majestátní, ale nepříliš útulný gotický hrad. Úkol pro italské architekty zněl jasně: Přestavět jej na okázalou a zároveň komfortní rezidenci. Vznikl tak zámek v renesančním stylu, pro nějž je charakteristické především jeho třípatrové arkádové nádvoří, které nás svou slohovou vytříbeností přenáší přímo do Florencie.
Ústup ze slávy
Na tom samém pahorku se nalézá rovněž katedrála zasvěcená svatému Václavovi. Ta narozdíl od paláce nezapře svůj středoevropský původ. Z její věže se do krajiny doširoka rozléhá dunivý hlas zvonu Zikmund - největšího v Polsku. Za jeho vyzvánění tu svého času bývali polští králové jak korunování, tak i pohřbíváni. "Král je mrtev, ať žije král!", neslo se tenkrát Krakovem. To ovšem pouze do roku 1596, kdy se polští monarchové přestěhovali do Varšavy. V 19. století se Krakov opět stal hlavním městem. Nikoliv však habsburského mocnářství, kterému po rozdělení Polska připadl, nýbrž maličké formálně nezávislé Krakovské republiky. V tomto období se poněkud kulhavě, ale přece jen rozbíhá celková modernizace města, které jaksi zamrzlo ve středověku. Byla zbourána většina městských hradeb a zasypán hluboký vodní příkop, na jehož místě vznikl park nazvaný Planty - dnes oblíbené místo pro posedáváníchtivé Krakovany.
Mariánský kostel, z jehož věže se každou hodinu ozývá troubení
Kazimierz a Schindler
Kazimierz byla původně samostatným městem konkurujícím Krakovu. Později se stala jednou z jeho čtvrtí. Působila v ní významná židovská komunita, která podstatně přispívala k umělecké a kulturní atmosféře města. Právě zde vzniklo za okupace židovské ghetto. Zdejší obyvatelstvo bylo neustále decimováno deportacemi do koncentračních táborů, až postupně došlo k jeho úplnému vyhlazení. Jedinou možnost, jak tu přežít, představovalo tehdy zaměstnání v továrně Oskara Schindlera. Ta stála za mostem přes řeku Vislu v periferní čtvrti Podgorze. Schindler - vysoký funkcionář hitlerovské NSDAP tu Židy zaměstnával jako převelice levnou pracovní sílu. Sám z toho měl docela dobrý zisk. To však nemění nic na tom, že svým "otrokům" zachraňoval život. Později tak činil vědomě a dokonce i nezištně. Schindlerův seznam, na němž byla uvedena jména jeho zaměstnanců, se pro stovky Židů stal propustkou z pekla. Stačí se podívat na stejnojmenný film z dílny Stevena Spielberga. Šťastnou shodou okolností nebyl Krakov za války nijak výrazněji poškozen. Snad ještě více je s podivem, že celkem bez újmy přežil i komunismus s jeho mánií pro bezcitnou přestavbu v duchu stalinské architektury. Ta v mnoha městech napáchala větší škody než německé pumy. Zdá se to být skoro jako zázrak, ale je to tak: v tomhle po mnoho staletí těžce zkoušeném Polsku se přece jen zachovalo jedno skutečně malebné město.
Nádvoří na Wawelu nezapře svou italskou inspiraci
Krakov dnes
Už v roce 1978 byl Krakov mezi prvními evropskými městy zařazenými na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2000 pak byl spolu s Prahou jmenován Evropským městem kultury. A v každém textu o Krakovu si můžete přečíst, že "nikdy nepřestal být hlavním kulturním městem Polska." Ano - kultura, kultura, kultura. Do kultury tu prostě vrazíte v každých druhých dveřích. Mohou být třeba od nesčetných galerií, divadel, oper, koncertních síní, filmových klubů nebo přednáškových sálů na univerzitě.
Dnes najdeme v Sukinnici kavárnu
Město kaváren
Největší kulturní poklad dnešního Polska se však podle mě vznáší nad stoly kouzelných krakovských kaváren. Je to věc názoru, ale řekl bych, že nikoliv ve Vídni, ale právě tady v Krakově dosáhla kavárenská kultura svého lehce zakouřeného vrcholu. Však tu má pěkně dlouhou tradici. Veřejně dostupná káva v Krakově poprvé zavoněla už někdy v polovině osmnáctého století. Od té doby si majitelé tříbili vkus ve vnitřním vybavení kafetérií a jejich návštěvníci v pomalém usrkávání černého povzbudivého moku. Ať už Krakovan u své kávy zadumaně sedí, zamilovaně si něco špitá, nebo se hlasitě rozkřikuje, vždy tak činí se samozřejmostí domácího pána. Často se tak děje dlouhé hodiny nad jediným šálkem. Nikdo by jej tu však k další objednávce nikdy nepobízel. V tomhle směru je zdejší kávová etiketa naprosto decentní. A tak i dnes, sedm set let po výpravě přivážející sem sukno z Hamburgu, zavítá do Krakova mnohý německý obchodník. Ač už s sebou obvykle nepřiváží žádné látky, přesto často opět zamíří do krásného podloubí Sukiennice. Na kafe.
