Ještě před 50 lety byste se cestou na místa, kde dnes stojí brazilská metropole, museli natřásat v džípu. Někde uprostřed oblasti Planalto Central neboli Centrální planiny byste zastavili. Nikde nic. Jen do nekonečna se táhnoucí náhorní plošina a neproniknutelné křoviny. Pokud byste se tu chtěli trošku projít, museli byste se vyzbrojit jednak trpělivostí, jednak mačetou.
Před těmi 50 lety by tu kravata působila přinejmenším absurdně. Dnes je pro mnoho zdejších lidí nezbytností. S pátou největší zemí světa se obvykle spojuje fotbal, samba, pláže Copa Cabany a socha Krista rozpřahující ruce nad tím hříšným Rio de Janeirem. Jenže Brazílie, to není pouze pobřeží Atlantického oceánu. To jsou i rozsáhlá a dosud nepříliš rozvinutá území ve vnitrozemí.
Panoráma brazilské metropole tvoří stromy i mrakodrapy
Jak to začalo?
Právě kvůli rozvoji těchto části země byl roku 1891 do brazilské ústavy vpašován článek obsahující rozhodnutí vybudovat nové hlavní město někde daleko od oceánu. Tím se měl alespoň trošku zmírnit nepoměr mezi lidnatým pobřežím a liduprázdným zbytkem země. Pro Brazílii je naprosto typické , že se realizace tohoto záměru odložila na neurčito. Zítra je taky den - věta, která by měla stát na úplném začátku každé brazilské konverzační příručky. S ní se každý správný Brazilec už rodí a snad i umírá. V roce 1956 však byl novým prezidentem zvolen Juscelino Kubitschek - muž, jehož pradědeček se do Brazílie přestěhoval z jihočeské Třeboně. Jeho příchodem se objevila skutečně silná osobnost a věci se daly do pohybu. Přesně 19. září 1956 Národní kongres schválil zákon o přesunutí hlavního města na středozápad a 21. dubna 1960 bylo město slavnostně otevřeno. Samozřejmě, že ne vše bylo už tehdy hotovo, ale po rekordních čtyřech letech horečné výstavby přišel čas, aby si vládní úřednici začali balit kufry. A tak vznikla Brasília. Město vybudované na zelené louce, přesněji řečeno uprostřed zelené džungle.
Neobvyklý urbanistický návrh vycházející z tvaru letadla došel v Brasílii svého uskutečnění
Město ve tvaru letadla
Urbanistický plán Brasílie pochází od Lúcia Costy. Aby ani tady ve vnitrozemí Brazilcům nechyběly pláže, nechal obvod města olemovat okrouhlým, čtyřicet kilometrů dlouhým umělým jezerem. V návrhu půdorysu Brasílie pak Costa vyšel z dynamického plánu připomínajícího letadlo. Obytné čtvrti situoval do severojižně orientovaných, obloukovitě prohnutých "křídel". Mezi nimi pak vede "trup" - osmikilometrová Monumentální osa, která končí centrálním Náměstím tří mocí, kde se z hlediska zaměření metropole nacházejí tři nejdůležitější budovy: Prezidentský palác, Kongres a Nejvyšší soud.
Národní kongres: v "míse" zasedá poslanecká sněmovna, v kopuli senát
Senát pod kopulou
Všechny tři, stejně jako většinu dalších klíčových staveb, navrhl jediný architekt: Oscar Niemeyer. Nejznámější z nich je slavný Národní kongres. Ten se kromě dvou stejných osmadvacetipatrových administrativních budov skládá ještě ze dvou částí podélně rozpůlené "skořápky od vajíčka". Kopule, pod níž se ukrývá Senát a "mísy", v níž zasedá Poslanecká sněmovna.
Do katedrály se vejdou až dvě tisícovky lidí
Catedral Metropolitana
Druhým symbolem města se stala Catedral Metropolitana - hlavní kostel připomínající svým tvarem vulkán sopky. Po obvodě ji tvoří 16 nosných, zajímavě prohnutých žeber. Ty vybíhají až nad vrchol stavby a završují ji tak trnovou korunou. Mezi nimi jsou usazeny skleněné výplně, které jejich autorka Marianne Perettiová pojala jako nádherné modro-zelené vitráže. Jinak je vnitřní výbava velice prostá. Pod klenbou se vznáší trojice aluminiových andělů od sochaře Ceschiattiho, kousek od oltáře je umístěna kopie Michelangelovi Piety a před ním několik desítek dřevěných lavic. Z venku je pak stavba obklopena mělkým vodním příkopem, na němž Niemeyer spolupracoval s krajinným architektem Robertem Burlem-Marxem. Jeho vliv na celkovou podobu Brasílie je naprosto zásadní. Burle-Marx byl skutečný přeborník v komponování parků a propojování budov s okolní zelení a květenou. Obzvláštní zálibu pak měl právě ve vytváření vodních ploch v těsné blízkosti moderních Niemeyrových staveb, čímž ještě znásobil jejich elegantní a nápaditý půvab.
Pomník věnovaným stavitelům Brasílie, kteří odvedli spoustu práce
Jak se tam žije?
Někteří lidé Brasílii vnímají jako nejkrásnější město světa. Kromě moderních staveb se rozplývají i nad promyšleným systémem ulic a velkorysými náměstími. Samotní obyvatelé tohoto města si pak nejvíce považují mnoha rozlehlých míst, kde se můžou pohodlně rozvalit do trávy. Asi nejvýznamnějším takovým místem je Národní park, který je zároveň i ekologickou rezervací. Volně zde pobíhá i několik ohrožených zvířat, jako jsou jeleni nebo mravenečníci. Podobně příjemným místem je i Městský park, kde si jeho návštěvníci můžou zaplavat v bazénu s umělým vlnobitím a dát si svačinu u některého z kiosků. Na druhou stranu má život v Brasílii i svoje stinné stránky. Nájmy v tomto městě jsou nejvyšší v zemi. Méně majetní lidé se proto stahují do okolních satelitů. Zde pak namísto racionality metropole panuje spíše nepořádek a chaos. Kromě toho působí na návštěvníka dosti zvláštně i to, že na ulicích tohoto města nepotká příliš mnoho lidí. Všichni tu totiž jezdí v autech. Musí. Jinak to ani nejde. Jednak za to můžou značné vzdálenosti mezi budovami, jednak špatné fungování městské hromadné dopravy. Výtky se objevují i proti funkčnosti některých z Niemeyerových staveb. Celkově však lze říci, že je obdivuhodné, že toto město vůbec vzniklo, že v něm můžou žít lidé a že si jej navzdory všemu docela pochvalují. Ale i tak se stále ještě objevují kritici, kteří Brasílii považují za omyl, za umělé město, jemuž chybí výraznější lidský rozměr. Ať už se tedy někomu Brasília líbí, nebo ne, jedno je jasné: Nikdo nemůže říct, že by takové, nebo jemu podobné město viděl ještě někde jinde.
