Čím by byl byt bez grafiky, oleje nebo fotografie? Pustinou zaplněnou jen nábytkem a věcmi k denní potřebě. V českých domácnostech najdeme jen velmi zřídka kvalitní obrazy, ještě hůře je na tom grafika a nejhůře fotografie. Přitom důvod tohoto deficitu není finanční, tkví v mylné domněnce, že umění je nedostupné. Opak je však pravdou.
Námitka, že výtvarné umění v bytě je drahé, je pouhou výmluvou. Uvedu několik konkrétních pořizovacích cen, z nichž jasně vyplývá, že umění v bytě není jen estetické zhodnocení našeho domova, ale taky velice lukrativní investice do budoucna.
Umění jako součást bytu
Ještě na přelomu 70. a 80. let bylo možno v legendárním grafickém oddělení antikvariátu v Dlážděné ulici v Praze koupit skvostné grafiky Josefa Váchala, Františka Bílka, Františka Koblihy za 100 Kč, 200 Kč, nanejvýš 300 Kč. Dnes má stejné "zboží" hodnotu 100 000 Kč, 200 000 Kč i 300 000 Kč. Pokud je někdo skoupil ve větším měřítku, má dnes nejen byt jako galerii, ale vlastní sbírkový fond, jehož finanční hodnota tisícinásobně překračuje původně vložené investice. A není přece špatné mít na stěnách vrcholné umění, ne? Byt má potom hned jinou cenu.
Umění jako investice
Chce to jediné: milovat výtvarné umění, nevymlouvat se na jeho finanční nedostupnost a umět investovat. S uměním je to tak, že ho lacině dovede pořídit ten, kdo si umí vybrat díla, která jsou aktuálně div ne zadarmo, ale za pár let se jejich cena vyšplhá do astronomických částek. Je známo, že Vladimír Boudník rozdával své explosionalistické grafiky zadarmo (skutečně doslova), dnes se prodávají za stovky tisíc korun.
Uvedu další příklad, tentokrát ze žhavé současnosti. Přestože česká fotografie má ve svých špičkách světovou úroveň, prodávají čeští fotografové většinou jen zahraničním sběratelům. To pak má za následek, že obrátí-li se na ně někdo z tuzemska, prodají mu například velkoformátovou fotografii, za kterou dal zahraniční sběratel stonásobnou sumu, vzhledem k hodnotě takového díla téměř zadarmo. Za pár let má taková fotografie cenu, kterou je ochoten zaplatit právě zahraniční sběratel. Jenže sbírkový fond se přece neprodává a tak můžete mít doma, pokud nakupujete skutečně chytře, skvostnou galerii, ze které se můžete těšit a zároveň mít doma velkou ekonomickou hodnotu.
Sám sobě Vollardem
Na podobném principu přece založili úspěch slavní sběratelé jako byl například Vollard, kupoval od impresionistů obrazy ve chvíli, kdy o ně nikdo nestál. Za pár let byl nejen boháč, ale také vyhlášený sběratel, o němž se právem veřejně říkalo, že je kultivovaný. I vy můžete mít v bytě galerii a zároveň být sami sobě Vollardy. Chce to jen umět najít umění, které dnes nikdo nechce, ale za pár let by vám ruce utrhali.
