Loňský květen byl příležitostí připomenout 150. výročí narození věhlasného neurologa a psychiatra Sigmunda Freuda. Ujala se toho nejenom obec lékařská, ale také nábytkoví designéři. Ti si ke ztvárnění vybrali jeho slavnou pohovku, na které zpovídal pacienty.
Rozličná ztvárnění téhož
Téma bylo předloženo Design centrem ČR a Rakouským kulturním fórem v Praze jako nesoutěžní projekt významným českým designérům a rakouským, italským a americkým firmám. Neplatily žádné hranice a omezení, témata byla ztvárněna opravdu svobodně a osobitě. Představovala zcela odlišné přístupy a koncepty, včetně využívání netradičních materiálů.
Představa lékaře a pacienta
Čeští autoři si všímali kromě klasických funkcí pohovky také jemných detailů a spojovali je s vlastní představou o průběhu terapeutického rozhovoru. Sigmund Freud zpravidla naslouchal svým pacientům na židli či v křesle, zatímco oni se uvolnili na upraveném sofa.
Například designér Jan Čtvrtník předpokládal, že lékař (terapeut) by měl sedět o něco výš, aby dohlédl na svého pacienta a mohl případně zasáhnout, či jinak reagovat. Ta-bu je pro něj interakcí dvou subjektů, dvou lidí tvořících jeden dialog.
Ivana Dombková se naopak domnívá, že vyprávění pacientů budou tak zoufale nudná, že psychoanalytik při jejich poslechu usne. Proto dává její Kippa lékaři i pacientovi (jsou prý často k nerozeznání) stejnou šanci ležet. Rovnocenný horizontální vztah obou dává více možností uvolnit se.
Knížákovo samoléčitelství
Milan Knížák uvažoval naprosto jinak. Na výzvu Design centra vytvořil hned několik freudovských pohovek, které jakoby s léčitelem ani nepočítaly. První z nich byla manipulativní socha ženy, která může připomínat jak paleolitickou Venuši, tak přerostlého podivného brouka nebo obludnou nafukovací panu určenou k ukájení erotického chtíče. Její pečlivě vyvedená „dírka“ však v tomto případě slouží jako úschovna drobných předmětů. Odnímatelná prsa lze využívat jako pohodlné polštáře, různě je lze obměňovat a barevně měnit i obraz „terapeutické“ pohovky.
Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde
Těžko určit, jak by zareagoval Sigmund Freud na sérii smyslů plných pohovek na výstavě Design centra ČR, možná by některou z nich použil ve své ordinaci. Návštěvníci rovněž vybírali, ale trochu jinak, než jsou zvyklí v obchodním domě. S úsměvem míjeli pohovky a o tom, zda by mohly být součástí běžného vybavení domácnosti, uvažovali jen někteří odvážlivci. Ti zpravidla zkoumali nákres Knížákova multifunkčního objektu a chtěli si jej odnést domů na vyzkoušení.
