Fotoreportáž: Slovinská Paříž a její dvorní architekt
387
Lublaň patří k nejkrásnějším evropským metropolím. Zásluhu na tom má mimo jiné architekt Jože Plečnik, který u nás pro prezidenta Masaryka upravoval i podobu Pražského hradu.
Co mají společného Praha, Vídeň a Lublaň? Přinejmenším to, že jejich podobu zásadně ovlivnil geniální architekt Jože (u nás známější pod jménem Josip) Plečnik. V Praze dokonce na pozvání prezidenta Masaryka přestavěl několik interiérů a pracoven Pražského hradu a exteriéry zahrad. Vydali jsme se po jeho stopách do jeho rodné Lublaně a přinášíme vám fotoreportáž z hlavního města Slovinska.
Secese i baroko vedle sebe
Slovinci svého Plečnika přímo milují. Ne že by Lublaň neukrývala mnoho dalších architektonických skvostů od italských, německých a dalších architektů. Lublaňský rodák Plečnik je ale zkrátka „jejich“. Navíc při výstavbě Lublaně dostal na mnoha místech volnou ruku a zásadně tak ovlivnil podobu města.
Význačná je pro něj především jeho mnohostrannost – stavěl veřejné budovy stejně tak jako mosty, obřadní síně hřbitovů nebo interiéry pracoven. Může za vzhled nábřeží a historického centra nebo třeba parku Tivoli. Nebál se přistavět secesní schody k baroknímu kostelu, nechal vysadit platany místo původních kaštanů, a proto tyto mohutné stromy najdete po celém městě.
Mosty i kolonáda
Lublani dalo tvář především jeho Trojmostí, které se pne z hlavního náměstí Prešerov Trg na druhou stranu řeky. Plečnik k původnímu mostu z roku 1842 přidal další dva bílé kamenné mosty. Dohromady tak tvoří zvláštní vidlici a ve všech návštěvnících města vyvolávají otázku – proč někdo postaví tři mosty vzdálené jen několik metrů od sebe? Zkrátka, protože tři jsou lepší než jeden…
Hned poblíž Trojmostí se nachází tržnice, která lemuje pravý břeh řeky a tvoří rozlehlou kolonádu z bílého sloupoví. V obchůdcích uvnitř se dočkáte především kaváren, obchodů s lahůdkami a řeznictví s koňským masem. Střechu kolonády Plečnik pokryl ozdobnými betonovými válci, což je jeden z jeho typických ozdobných prvků i na dalších budovách.
Najdete ho například i na jedné z jeho nejimpozantnějších staveb – hřbitovním komplexu Plečnikove Žale. Jsou to opět vysoké bílé sloupy, které mohou za monumentalitu několika sakrálních budov, které stojí v Zahradě všech svatých. Především impozantní vstupní brána inspirovaná antikou na vás dýchne zvláštní m klidem a duchovnem v jeho nejjednodušší možné podobě.
Knihovna jako cesta k moudrosti
Poněkud netypicky pak oproti ostatním stavbám vypadá budova Národní univerzitní knihovny. Je to ale především tím, že za venkovní fasádu z červených a bílých cihel může italský architekt Federico Zuccari. Ten si pohrál s geometrickými tvary a kontrastem. Vstupní dveře s koňskou hlavou místo kliky a temný interiér vstupní haly knihovny z černého mramoru jsou už Plečnikova práce. Jeho ústřední myšlenkou bylo nechat čtenáře projít tmou neznalosti ke světlu vědění – čítárna totiž oplývá spoustou oken, která vpouštějí do místnosti denní světlo.
Plečnik může také za podobu Čevljarského mostu, pro nějž jsou typické opět bílé sloupy a balustrádové zábradlí. Plečnik se také odvážil k baroknímu kostelu italského architekta Domenica Rossiho přistavět komplex budov Křižanke, v jehož venkovním amfiteátru se nyní konají festivaly, koncerty i filmové projekce.
Pustil se také do několika veřejných budov, mezi něž patří i výrazně oranžová budova Ústavního soudu nebo Gymnázium Jože Plečnika. Na gymnáziu jsou opět použita typická zaoblená okna, která jsou patrná například i na zmíněné stavbě tržnice.
Foto: autorka
