Kategorie

Dům v zeleném kožichu

Zajímavým architektonickým prvkem je zelená fasáda, tedy porůstání vnějších stěn domu popínavými rostlinami.
 

Dům zarostlý přísavníkem vypadá velmi pěkně a útulně

Živá fasáda má mnoho praktických výhod. Rostliny pnoucí se při stěně domu vytvářejí budově „druhou kůži“. Listy jsou od stěny domu vzdálené několik centimetrů, čímž vzniká mezi povrchem stěny a listy vzduchový polštář, kde dochází k minimálnímu pohybu vzduchu. A to přesně v takovém rozsahu, že nevznikají plísně. Tato vzduchová mezera má další přednosti.

Výhody popínavých rostlin na stěnách

- Na samotném povrchu stěny jsou tepelné rozdíly pouze nepatrné, čímž se zvyšuje trvanlivost omítky.

- Vzduchový polštář slouží jako izolace. Tento efekt je žádoucí zejména v zimě u severně a západně orientovaných stěn, což se příznivě projevuje v energetické bilanci domu. Bohužel rostlin, které zůstávají stále zelené, je velmi málo, většina jich na zimu opadává. Přesto se v některých zemích zabývali i otázkou, jaký vliv má porost na fasádě na tepelné ztráty budov. Stále zelený porost, jaký může vytvořit například břečťan, izoluje v zimě asi jako 10 cm silná cihelná zeď. Mnohem větší účinek se projevuje v létě, kdy listy účinkují opravdu jako dokonalá klimatizace a spolehlivě ochrání budovu před přehřátím. Dokonalého výsledného efektu přitom dosahují různým způsobem. Část dopadající energie se od listů odráží, významné množství energie se přemění transpirací (odpařováním vody) a fotosyntézou. Sáláním vyzáří zpět do prostoru ohřáté listy asi 10 až 50 % energie a k fasádě tedy pronikne jen nepatrná část, 5 až 30 %.

- Déšť se ke stěně domu vůbec nedostane, ale steče po husté vrstvě listů.

- Rostliny vysázené u zdí odebírají svými kořeny potřebnou vodu ze základové spáry a půdu zde vysušují. Ani u starých budov s poškozenou izolací nemůže do zdiva pronikat žádná vlhkost, protože zem u základů je rostlinami vysušená. Naopak vzduch se transpirací mírně zvlhčuje, což je zejména ve městech velmi žádoucí, a lépe se dýchá. Rozdílné teploty různých povrchů – například zelené fasády a asfaltové vozovky – podporují také vertikální proudění vzduchu, a tím i jeho výměnu v uzavřené zástavbě. Hluk, který se běžně od holých stěn odráží, je zelenou fasádou ve větší míře pohlcován a hlučnost se podstatně snižuje. Vzniká tak uvnitř budov i na ulici před nimi příjemné prostředí.

- Přítomnost rostlin v prostředí zvyšuje produkci kyslíku, listy rostlin zachycují prach vířený dopravou i mnoho škodlivin z výfukových plynů (olovo, aromatické uhlovodíky, oxidy síry a dusíku) a v neposlední řadě jsou domy hezčí na pohled. Zeleň na domě zakryje nevzhledné části a dům dostane přírodní vzhled.

Proč ne

- Dva hlavní argumenty, které se proti zeleným fasádám většinou používají, nemají ve většině případů své opodstatnění. Prvním z nichž je možnost narušení nejsvrchnější vrstvy fasády, většinou omítky. K tomu ovšem dochází pouze v případě, že necháváme porůst starší stavbu, jejíž omítka vykazuje drobné trhliny, praskliny nebo netěsnosti. Některé popínavé rostliny jsou totiž schopny svými přísavnými destičkami nebo úponky do těchto dutin pronikat a v průběhu svého růstu je také rozšiřovat. Než tedy začneme s ozeleňováním, je třeba stávající fasádu důkladně prohlédnout a případné nedostatky opravit.

- Druhou výtkou vůči popínavým rostlinám je obava, že po spleti jejich větví a výhonů mohou po fasádě domu snadno šplhat škůdci, zejména myši, a například otevřeným oknem vniknout do domu. To však není problém pouze zelených fasád, hlodavci jsou zdatní šplhavci a vylezou po klasické omítané fasádě stejně dobře, jako po popínavé rostlině. Žádný strach nemusíte mít ani před hmyzem. Zelená fasáda sice přitahuje značné množství živočichů, především drobného hmyzu, ale obava, že zeleným pláštěm si do domu zatáhneme“hmyz je však neopodstatněná. V tak funkčním biotopu, jakým zelená fasáda určitě je, probíhá přirozený potravní řetězec, který způsobuje automatickou regulaci rozmnožování hmyzu.

Pozor na paragrafy

Pokud uvažujete o ozelenění vlastní fasády, není třeba žádného souhlasu ani oznámení, zpravidla ani stavebnímu úřadu (narozdíl například od změny barvy fasády). Pokud by šlo o dům s majitelem, je samozřejmě třeba s ním záměr prokonzultovat a získat od něj povolení, jde-li o dům s byty v osobním vlastnictví, je třeba získat souhlas ostatních nájemníků. Problém v případě samostatného rodinného domku by mohl nastat tehdy, pokud by rostlina začala přerůstat na sousední dům. Dohoda se sousedem nebo odstranění přerůstajících výhonů jsou optimálním řešením. V každém případě je povinností odstranění rostliny ze sloupů a drátů elektrického, telefonního či jiného nadzemního vedení.

Věčné dilema: opadavé, či stále zelené?

Přání mít v zahradě co nejvíce neopadavých dřevin je asi samozřejmé, zvláště v našich ponurých zimách. Pokud jde o popínavé rostliny, je výběr stále zelených prakticky zúžen na jediné tři neopadavé druhy – břečťan, podle druhu rychleji či pomaleji rostoucí, brslen Fortuneův, v růstu poměrně líný, a bujně rostoucí zimolez Henryův. Zatímco poslední dva druhy jsou u nás poměrně neobvyklé pro ozelenění fasád, břečťan je pro tento účel již tradiční a oblíbenou rostlinou. Stále však převládá nejznámější z popínavých rostlin, kterou je přísavník pěticípý nebo trojlaločný, jehož jedinou nevýhodou je opadavost.

Přísavník vytvoří v létě na domě nádherně zelenou fasádu
ab
ab
ab
ab
ab