Dřevo v podobě pilotů je základem celých měst. Úslovím lignum aere perennius, tedy dřevo kovu trvalejší, bychom mohli parafrázovat známý Horatiův verš z jeho Carmina, abychom vyvrátili u nás hojně zakořeněný předsudek o křehkosti a pomíjivosti dřeva jako stavebního materiálu.
Přitom opak je pravdou. Dřevo má nejen výjimečné izolační vlastnosti, ale především oproti řadě jiných stavebních materiálů umí stárnout, to znamená umí patinovat svou povrchovou strukturu, a tím si na času vyvzdorovat další přežití.
Dřevo jako stavební materiál umí stárnout
Obnovená tradice
Dřevo navíc patří k evropské (a tedy i české) stavební tradici. Dlouho do novověku doplňovaly sortiment kamenných a cihelných staveb dřevěné domy, zejména v lidové architektuře venkova i měst. Vlastně ani moderna se nezříkala dřeva, jak dosvědčují lidovou architekturou inspirované domy Dušana Jurkoviče. Teprve avantgarda vyloučila dřevo z české stavební tradice, aby prosadila materiály, jež o mnoho desetiletí později vynese na piedestal směr high-tech. Ale dřevo nezůstalo popelkou. Především po převratu v roce 1989 se na našem území začaly znovu zabydlovat domy ze dřeva. Průkopníky rehabilitace dřeva byli architekti jako David Kraus, Markéta Cajthamlová, Petr Všetečka, Josef Pleskot, Ivan Kroupa. K největším mistrům dřevěné architektury ve světě patří Peter Zumthor, jehož domy jsou vycizelované, esteticky nanejvýš vytříbené skvosty, patřící k vrcholům architektury vůbec.
Sluneční lázně v Luhačovicích od architekta Dušana Jurkoviče. Foto: www.luhacovice.cz
Téměř nulové náklady na topení
Z opačného konce přistupuje k dřevěným domům čechoaustralský Josef Horný. Neznám jiného architekta, který by s takovou znalostí věci uměl dům zařadit do urbanistického kontextu okolí. Navíc umí přihlížet ke klimatickým podmínkách místa, k oběžné dráze Slunce během dne i během roku a k izolačním a konstrukčním vlastnostem jednotlivých stavebních materiálů. Vizualizovaná podoba dřevěného domu ukazuje hloubku potřebného zastínění i pergolu, která má mikroklimatickou i estetickou funkci. Je to na první pohled nenápadný dům, ale jeho předností jsou nízké pořizovací náklady (pan architekt Horný je katolík se silnou sociální empatií, kterého rozčiluje nedostupnost bydlení v Čechách oproti Austrálii, kde prožil většinu svého života). Nízká energetická bilance s využíváním izolačních vlastností dřeva umožňuje snížit náklady na topení téměř na nulu, zkombinuje-li se dřevo s rekuperačním aparátem. Navíc je to stavba, která nezatěžuje prostředí vysokou energetickou náročností. Trochu připomíná Wrightovu prérijní architekturu, která byla zhotovována pokud možno z místních přírodních materiálů.
Vizualizace nízkoenergetických dřevěných domů Čechoaustralana Josefa Horného
Kdo je Josef Horný?
Josef Horný přednášel na melbournské univerzitě stavební konstrukce, zná jejich dějiny napříč světem a napříč kulturami víc než brilantně. Zároveň překládal do angličtiny verše Jana Zahradníčka. Je vynikajícím architektem s novátorským pohledem na stavění i financování. A přesto porota soutěže o dřevěnou stavbu roku jeho projekt vyřadila již v prvém kole, aby dala stanout na stupních vítězů skutečně neskutečným dřevěným monstrům. Proč? Inu, to je jednoduché. Stavební lobby má prsty všude a nebude přece pouštět na investorské kolbiště domy, které jsou levné nejen při pořizování, ale i při provozu.
