Ten, kdo jednou propadl skalničkaření, se k obyčejnému zahrádkaření už nikdy nevrátí. Stavět alpinum je jako stavět dům. Stále bude co upravovat, porovnávat, doplňovat a vyměňovat.
Tu je správná škvírka pro lewisii, tam se zase příliš bujně rozrostly tařičky. Pilně hledáme a sháníme, čím bychom skalku zkrášlili. Ano, skalka je plná kytiček. Schází ale ještě pár keříků, aby to bylo ono.
Do skalek nepatří ledajaký keř. Je třeba vybírat pečlivě a s rozmyslem, aby celek působil klidně a vyváženě, ale ne moc přísně a pravidelně. Opravdová skalka jak má být, je miniaturním obrazem vymyšlené krajiny, proto je nejtěžším úkolem najít vhodné druhy rostlin. Normální keře, které se běžně vysazují do zahrad, se pro alpina nehodí. Bývají moc vysoké a rozložité a časem skalku „přerostou“. Pro skalku je na trhu mnoho speciálních nízkých a zakrslých dřevin, ale jen opravdoví znalci jejich názvy sypou z rukávu a vědí, kam je vysadit a jak bude keřík vypadat na jaře či za deset let. Pro méně zkušené skalničkáře jsme připravili přehled několika listnáčů a jehličnanů vhodných pro skalku i s jejich vlastnostmi a požadavky.
Před stavbou alpina hledejme inspiraci nejlépe ve volné přírodě
Koniferám sluší světlé listnáče
Tmavozelený keřík deštníkovitého tvaru cypřišek (Chamaecyparis pisifera Nana), je vhodný na slunce i do polostínu, dorůstá výšky do 40 cm.
Tsuga (Tsuga canadensis Jedeloh), je vynikající koniferka pro skalky, má jemné stříbrošedé jehličí, roste převisle a velmi pomalu.
Opravdový „prcek“ je ploše kulovitý smrček (Picea glauca Echiniformis) se stříbrošedým jehličím. Sotva třiceticentimetrový stromek se hodí i pro miniskalky, koryta. a bonsaje. Potřebuje vlhčí stanoviště a raději polostín.
Polokulovitý smrček (Picea glauca Globe) doroste do jednoho metru a snese i slunečnou polohu.
Cesmína sice vypadá jako keřík borůvky, ale na rozdíl od ní nepotřebuje kyselou půdu
Stálezelené dřeviny alpinum oživí
Kyhanka, pieris (Pieris japonica), stálezelený keřík s lesklými listy a bílými květy v latách kvete již od března, někdy dokonce od února. Je velmi pěkný do vřesoviště. Požaduje kyselejší, humózní zem a mírný zimní kryt.
Stálezelený dřišťál (Berberis x darwinii Nana) je ozdobný tenkými větvičkami s ostrými, krátkými trny a nachovými plody, které jsou na větévkách posázeny jako nachové korálky.
Kyhanka (Pieris) má stejné nároky jako rododendrony
Listnaté keře a keříčky do skalek
Vlhčí místečko mezi kameny vyplní plazivá drobnolistá vrbička (Salix serpyllifolia). Brzy na jaře "kvete" podlouhlými žlutými kočičkami.
Na mírně humózním, středně vlhkém stanovišti se daří lýkovci (Daphne glomerata). V létě kvete vonnými narůžovělými květy, které později dozrají v kulaté růžovofialové bobule. Jiný lýkovec, který kvete na jaře i na podzim je Daphne kamtschatica.
Sucho a slunce svědčí čilimníku (Cytisus procumbens). Nizoučký plazivý keřík kvete na počátku léta jasně žlutě. V sousedství můžeme vysadit plazivý řešetlák (Rhamnus procumbens) s kožovitým olistěním.
Do suché partie mezi kameny se hodí vápnomilná kručinka (Genista pumila), která doroste sotva patnácti centimetrů, kvete žlutě během léta.
Do skupin i jednotlivě je vhodná rozcuchaná cesmína (Ilex crenata). Je ozdobná širokými oválnými listy a později černými kuličkami, které se vyvinou z nenápadných bílých květů.
V nejvlhčí části skalky necháme růst nízké čechravy (Astilbe chinensis) se svěže zeleným olistěním a pastelovými květy v převislých latách. Ve vlhkém prostředí se daří i růžově kvetoucímu pěnišníku (Rhododendron fastigiatum).
