Zatímco za malé děti o všem rozhodnou rodiče, ty větší by se na podobě svého „království“ měly spolupodílet. Zařízení by mělo nejen odpovídat jejich představám, ale mělo by být bezpečné a zdravotně nezávadné.
Volba nábytku
Pro malé děti je nezbytný větší prostor na hraní a tudíž méně nábytku. V předškolním věku by si však už měly zvykat na pracovní místo, kde si pro začátek třeba jen kreslí, ale od první třídy tam budou dělat i úkoly a učit se. Pracovní či psací stůl by měl být blízko denního světla a umístěný tak, aby dítě pokud možno vidělo na dveře a mělo přehled o celé místnosti. Dělání úkolů v kuchyni u jídelního stolu a na jídelní židli neobstojí. Dítěti pro začátek klidně postačí pracovní deska 100 krát 75 cm, důležitá je její správná výška. A protože děti rychle rostou, a zařízení by mělo minimálně několik let vydržet, jsou ideální sestavy, které rostou s dítětem – lze nastavovat výšku i sklon stolu či pracovní desky i židle. Vrátí se tak počáteční vyšší investice a máme vystaráno i v jeho studentském věku. Pokud tomu tak není, bude třeba dospívajícímu potomkovi pořídit výškově vyhovující stůl se židlí. A protože s věkem přibývá učení, tím rostou i nároky na prostor. Základem by měla být dostatečně velká pracovní plocha. Tu lze rozšířit pomocí přídavných rohů a stolků včetně toho na počítač. Chybět nesmí ani dostatečné úložné prostory – police, zásuvky, boxy apod. V malých dětských pokojích oceníme nábytek na kolečkách, které umožňují jeho přesun a jinou podobu může mít pokoj přes den a jinou v noci. Téměř každé dítě i teenager ocení nástěnku.
Sourozenci
Problémem může být uspořádání dětského pokoje, který sdílejí sourozenci s velkým věkovým rozdílem, a tím jinými požadavky. I při dnešní nabídce je zřejmě nejtěžší skloubit soužití batolete a dítěte školního věku. Potřeby dvou školáků, byť jeden je na základní a druhý na střední škole, jsou si bližší. Středoškolák i batole mají své potřeby, které je pro jejich zdravý vývoj dobré respektovat. Diskuse s dětmi, nebo aspoň se starším z nich je nutná. Nábytek musí být nejen hezký, ale i funkční a praktický pro obě děti. Při soužití batolete a školáka je asi nejdůležitější dostatek volné plochy na podlaze na hraní. Pokud nechceme koberec, je třeba zvolit teplý a snadno udržovatelný povrch. Zapomeňme na dlažbu, lité stěrky a kvůli údržbě i přírodní dřevo. Každé z dětí by mělo mít v pokoji aspoň opticky oddělený kout. Nepřežeňme to však s různými miniprostory, kde se mohou děti cítit stísněně. Vyvarujme se nestabilních a příliš vysokých kusů nábytku a také ostrým hranám. Věci školáka by pak měly být umístěny mimo dosah menšího dítěte, nejlépe v uzamykatelných skříňkách.
