Článek z kategorie: Archiv

Číslo popisné a orientační - znáte rozdíl?

05 / 05 / 2012

318

Každý dům nese jednu či více tabulek s čísly. K čemu ale jednotlivá čísla slouží a proč si tak často pleteme jejich názvy?

Systém označování domů

Číslování domů je odborně systém územní identifikace. Vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra ČR č. 326/2000 Sb., ve znění vyhlášky 193/2001 Sb. Prováděcí pravomoce drží obce, respektive městské části a odpovědnost označit budovu číslem leží na jejím majiteli. Správu nad čísly orientačními, evidenčními a popisnými vykonává Ministerstvo vnitra.

Proč se domy číslují?

Každý jistě tušíme, že kvůli identifikaci a evidenci nemovitostí. Ale kromě toho slouží číslování domů i poštovním úřadům, městské správě, hasičům, policii, záchranné službě, potřebám centrálního registru obyvatel (například adresa v OP), geografickým informačním systémům včetně digitálních map.

Číslo domovní

Číslo domovní zahrnuje pouze kategorie čísel popisných a evidenčních. Rozdíl mezi jednotlivými čísly vysvětlíme dále, zatím si ale řekněme, ža každý dům má jedno číslo domovní (ať už evidenční nebo popisné) a tolik čísel orientačních, do kolika ulic či náměstí jsou jeho zdi orientovány - a to bez ohledu, zda je tabulka s číslem umístěna či nikoli.

Číslo orientační

Jak už název napovídá, jedná se o číslo, podle kterého bychom se měli orientovat. Podle definice je číslo orientační "číselným prostorovým identifikátorem územní identifikace realizujícím identifikaci územního prvku budova vztahem k územnímu prvku ulice a veřejných prostranství." Lidskou řečí to znamená, že orientační číslo je jedinečné v rámci ulice či veřejných prostranství. Orientační čísla nemusíme najít ve všech obcích a součástí čísla může být i písmeno (např. 2a, 8c) - to kvůli přehlednosti a dobré orientaci. Čísla jsou přidělovaná obecním úřadem postupně v rámci jedné veřejné komunikace nebo prostranství. Může tak dojít k tomu, že jeden dům má více oriantačních čísel - například pokud je čelem na náměstí a zároveň jednou zdí do boční ulice, bude mít orientační čísla dvě. Stejně tak může dojít k tomu, že se číslo v průběhu "života budovy" změní. Čísla bývají na modrých tabulkách bílými číslicemi, výjimkou ale nejsou ani čísla malovaná či jinak individuálně vyráběná. Pražská perlička: v Praze, jako jediné obci v ČR, je povinností přidělovat orientační čísla.

Číslo popisné

Popisné číslo je číslo, které by mělo budovy, určené k trvalému bydlení nebo jinému účelu, popisovat. Oproti číslu orientačnímu je číslo popisné v rámci celé obce jedinečné. Můžeme se tak setkat s více čísly orientačními (každé ale v jiné ulici nebo jiném náměstí), čísla popisná se ale neopakují. I proto bývají delší - až pětimístná. Čísla popisná bývají zapisována i do katastru nemovitostí. Mívají podobu červených tabulek s bílými číslicemi, včetně názvu příslušného katastrálního území. Číslo popisné se přiděluje po kolaudaci stavby a je nutnou podmínkou pro záis do katastru. Budova nese číslo popisné trvale, může se změnit jen při změně katastrálních hranic. Nová budova, postavená na místě zbořeném, nedědí číslo, ale získává nové číslo popisné. Čím je tedy číslo vyšší, tím je budova novější. V případě, že dům má více vchodů, každý vchod má vlastní číslo popisné.

Číslo evidenční

Evidenční číslo se týká objektů, které mají charakter dočasného bydlení nebo prozatímního rázu - například zahradní domky nebo chaty a chalupy. Číslo je v rámci obce jedinečné a bývá na zelených tabulkách bílými číslicemi. Perličkou je fakt, že zákon o "dočasnosti" nehovoří. Nejen v Praze tak můžeme najít "dočasné" stavby starší padesáti let.

Číslo náhradní

Náhradní číslo se používá k označení takových budov, které ze svého charakteru nemohou být označeny číslem orientačním, popisným či evidenčním a také k označení takových provizorních i jiných staveb, které jsou místem výkonu určité činnosti.

Stavby, které se nečíslují

Nečíslují se například církevní stavby a sice kostely a kaple, naopak fary ano. Nečíslují se neobývané věže a tzv. vedlejší budovy, které náleží k budově hlavní (jako garáže nebo stodoly), pokud nestojí samostatně - pak by jim připadlo číslo evidenční.

Přidělení domovního čísla

Vlastník nemovitosti má za povinnost a na svůj náklad označit budovu číslem určeným a udržovat je v řádném stavu. Pokud tedy o číslo nepožádáte, může vám hrozit pokuta. K žádosti o přidělení popisného nebo evidenčního čísla budete potřebovat: - kolaudační souhlas a geometrický plán nebo - společně s geometrickým plánem oznámení stavebnímu úřadu o záměru započít s užíváním dokončené stavby, s potvrzením stavebního úřadu, že uvedené údaje jsou pravdivé nebo - potvrzení stavebního úřadu o rozdělení stavby či změně užívání stavby společně s geometrickým plánem nebo - úplný výpis listu vlastnictví z katastru nemovitostí u staveb, kde nejsou zachovány původní doklady opět společně s geometrickým plánem. Přidělování popisných, orientačních nebo evidenčních čísel domů mají zpravidla na starosti příslušné stavební úřady či odbory a oddělení výstavy, v Praze to pak je Magistrát hlavního města Prahy, odbor občanskosprávních agend, oddělení územní orientace.

Vyhledávání budov

Najít libovolnou budovu podle čísla popisného či evidenčního můžete na stránkách Českého úřadu zeměměřického a katastrálního - www.cuzk.cz. Pod záložkou "nahlížení do katastru" jsou "informace katastru" a pak už stačí zvolit zda hledáte budovu, parcelu nebo jednotku.

Exkurz do historie

Pro číslování budov je mezníkem rok 1805. Budovy postavené před tímto rokem se číslovaly podle vzdálenosti od jedničky, kterou nesla nejvýznamnější stavba - nejčastěji tedy zámek nebo radnice. Kostely se totiž nečíslovaly. Čísla orientační mají svá pravidla. Například na ulici najdete lichá čísla vlevo, sudá vpravo. Náměstí se číslují dokola, začíná se nejvýznamnější budovou nebo od rohu náměstí. U řek rozhoduje většinou jejich tok - čísla rostou směrem po proudu a pokud ulice míří od řeky, čím dál stojí dům, tím vyšší orientační číslo nese. Stejně tak levý břeh zpravidla nese lichá čísla, pravý břeh sudá.