Umění čínských zahrad je i dnes základní učebnicí pro světové zahradní architekty. První písemné dokumenty se objevují už ve 2. tisíciletí př. Kr., kdy Čína byla považována za květinový ráj.
Na konci 19. století hovoří svět o 15 000 druzích rostlin, divoce rostoucích v přírodě. Každý chrám byl obklopen kvetoucí zahradou, básníci a učenci zdobili svá obydlí umělecky komponovanou zahradní úpravou, objevovaly se napodobeniny přírodních výtvorů, hor a údolí, potoků, vodních ploch a stromů.
O důležitosti kamenů a vody
Nepostradatelnými komponenty čínských zahrad jsou hory a voda. Hory totiž pokládají Číňané za kostru světa, spojují ji principem jang, jsou pro ně esencí mužnosti a vznešenosti. Kamenům se podle tvarů připisují nejrůznější vlastnosti, jejich linie má rytmus, jsou to sochařská díla přírody. Posláním vody je zase propojení zahradních zákoutí, voda je nositelkou pohybu a zvuku. Jako opravdové drahokamy se pak jeví hladiny jezer a vodních toků a zdůrazňují ženské kouzlo (jin).
O rostlinách a keřích
Kromě kamenů a vody jsou životodárným a esteticky významným elementem čínských zahrad také rostliny, které svou krásou a vůněmi přispívají k naplnění vnitřního obsahu každé zahrady. Nechybějí ani stromy, jež jsou jejich neodmyslitelnou součástí. Na menší ploše se dává přednost listnatým odrůdám, jsou průhlednější a zabírají méně místa. Přesto nenajdeme zahradu, kde by chyběly borovice a další jehličnany. Do nádob se vysazují bambusy, stávají zde také slivoně a vrby. Mezi pavilony a ostatními stavbami se vinou stezky porostlé mechem či vydlážděné mozaikami z kamínků. Interiér bývá spojen se zahradními dveřmi o několika křídlech. Vše v naprosté jednotě a estetické střídmosti, jednotlivé prvky bývají v kombinaci s jinými a vytvářejí originální kompozice.
Japonské zahrady inspirují
Tvorba japonských zahrad je uměním a filozofií. Nekonečnou inspirací je příroda a její rozmanité scenérie, rozsáhlé krajinné útvary, kde kámen nahrazuje horu, potůček zobrazuje mohutný vodní tok a jezírko se stává oceánem…
Dominanty a výraziva
Jak můž vypadat japonská zahrada? Základními prvky při tvorbě japonské zahrady jsou kámen, voda a rostliny. Skládá se ze dvou částí a představuje krajinu s horami, stromy, potůčkem a jezírkem. Hlavní dominantou můž být jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem znázorňuje lodě plující na ostrov, a nazývá se „kameny nočního čekání“. Ve vodě se zrcadlí zkroucený kmen borovice, vysazené na ostrůvku, a trsy travin, kosatců, bambusů a azalek, rostoucích z rozeklaných břehů s tůňkami. Červení koi-kapři plovoucí v jezírku jsou symbolem štěstí a blaženosti. Potůček pramenící v horách se vine mezi kopci a tvoří kaskády a vodopády. V jeho korytě můžeme nalézt „kámen peřeje“ a v místě, kde vtéká do jezírka, je umístěn „kámen vtoku“. Bambusový háj pod jezírkem okouzluje pohybem stvolů a větví při mírném vánku i hrou světel a stínů v paprscích slunce.
Duševní očista a estetický zážitek
Oblíbené jsou kamenné kašničky s vodou (cukubai), která je symbolem fyzické a duševní očisty i okamžikem estetického zážitku. V minulosti měl každý z kamenů svou funkci – kámen před kašničkou (jutoiši) sloužil jako schůdek, na kámen vpravo (tešokuiši) se za chladných dnů stavěla nádoba s teplou vodou či naběračka a na levé straně je kámen na svíčku nebo přenosnou lucerničku. Zahradní kamenná lampa vedle své praktické funkce symbolizovala i světlo poznání zaplašující mračna nevědomosti.
