Kategorie

César Manrique – architekt se zelenou duší

Je jen málo míst na světě, která jsou poznačená rukopisem jednoho architekta. Vítejte na ostrově Lanzarote, který díky geniálním výtvorům a stylotvorným vlivům architekta a umělce Césara Manriqua představuje elegantní soulad člověka s přírodou…

Architektura šitá na míru

Lanzarotský architekt a umělec César Manrique (1919 - 1992) svým vystupováním a počiny připomíná rakouského architekta a umělce Friedricha Hundertwassera (1928 - 2000), který celý svůj život zasvětil ekologii, ke které pochopitelně patřila i oblast bydlení.

Na pomoc Kanárským ostrovům

Koncem 60. let minulého století se Manrique vrátil na Lanzarote z dlouhodobého pobytu v zahraničí. Někdy v té době se začalo se uvažovat o tom, že největším přínosem pro ostrov by mohl být turistický ruch. S touto ideou byl obeznámen i Manrique, který již v tom čase patřil mezi renomované umělce. Manriquemu se tato vize líbila, ale když viděl odpudivé, monstruózní stavby, které kvůli turistům vznikaly na sousedních ostrovech, byl šokován a deprimován. „Je smutné přijet na Kanárské ostrovy a hledět na architekturu, která neodpovídá podnebí a ani nezapadá do krásné krajiny,“ prohlásil a byl pevně rozhodnut, že nedopustí, aby „jeho“ ostrov Lanzarote byl stejně postižen jako ostrovy Tenerife nebo Gran Canaria.

Vize s přívlastkem ekologická

Manrique využil své bohaté zkušenosti, a pro Lanzarote navrhnul takovou architekturu, která nenarušovala ráz ostrova a harmonizovala s místní kulturou a tradicemi. Záměrem Manriqueho bylo z Lanzarote vytvořit velmi specifické místo se zaměřením na elitní neboli ekologický turismus. Celý ostrov měl působit jako přírodní muzeum, krajina a umění v symbióze. Tímto způsobem chtěl architekt vypěstoval u obyvatel cit pro kulturní hodnoty a zachovat je. Manriquemu se tento záměr částečně splnil. Společně s bývalým spolužákem José Ramirézem Cerdá sehnali potřebné finanční prostředky a začali ostrov postupně revitalizovat. Bohužel, revitalizační projekt měl i své nepřátelé. Ti ve snaze přilákat co nejvíce turistů využili Manriqueho dlouhodobou nepřítomnost na ostrově a bez jeho vědomí postavili nové hotely a ubytovací zařízení. Asi nejnecitlivější zásah do původní architektury je stavba patnáctipodlažní výškové budovy, která dodnes hyzdí siluetu hlavního města ostrova - Arrecife.

Lanzarote na seznamu UNESCO

V roce 1992 Manrique umírá na následky autonehody. Díky jeho nespočetným realizacím, které dělají ostrov stále výjimečným, byl ostrov Lanzarote v roce 1993 vyhlášen za „Biosférickou rezervaci UNESCO“.
Manrique – vybrané perly ostrovaJardín de Cactus Kaktusová zahrada je posledním dílem Césara Manriqua. Architekt ji s důvtipem vybudoval ze starého kamenolomu. V zahradě se nachází  tisíce kaktusů, pocházejících z Kanárských ostrovů, Mexika, Venezuely, Madagaskaru a Indie, které na černé lávové zemi působí jako živé skulptury.Cueva de los Verdes a Jameos del Agua Je tajuplný jeskynní labyrint se sopečným tunelem, který za svůj vznik vděčí výbuchu sopky před zhruba pěti tisíci lety. Manrique  zde vytvořil souborné umělecké dílo,  jež patří k největším atrakcím ostrova. Labyrint zahrnuje bar, restauraci, slavnostní sál a výstavní prostor. Zborceným stropem jeskyně se sestupuje k jezeru, které je pod zemí spojeno s mořem. Bar je zapuštěný do skály, sousedící s krásnou umělou lagunou. V podzemí se nachází auditorium, ve kterém se díky  výborné akustice pořádají živé koncerty. Mirador del Río Vyhlídkový bod, 475 m vysoký, nacházející se na severním mysu ostrova byl Manriquem přeměněn v hrad snů. Kdo k němu připlouvá, vidí nejprve jen velkou skulpturu ptáka a ryby.  Mirador je svými  plochými zdmi z přírodního kamene tak dobře zasazen do hnědé barvy skal, že se zpočátku těžko vnímá. Z tohoto architektonicky velkolepého díla se otevírá před očima výhled, při němž se tají dech. Z ptačí perspektivy je úchvatný pohled na mořskou úžinu El Río a na ostrov El Graciosa. Castillo de San José Tato pevnost se nachází nad vjezdem do přístavu Arrecife a byla zbudovaná za vlády Karla III., v letech  1776 až 1779.  Stavba s půlkruhovým půdorysem kdysi sloužila jako bašta proti pirátům, přebývali v ní vojáci a byl v ní uskladněn i střelný prach a potraviny. Po stavebních úpravách podle návrhu Césare Manriqua byla v roce 1976 pevnost přeměněna na Muzeum současného umění. Později byla rozšířena o přístavbu, v níž je zřízená restaurace. Fundación César Manrique Když se Manrique v roce 1968 vrátil z New Yorku, postavil si fantastický obytný dům. Nechal se inspirovat sopečným původem ostrova a vytvořil artefakt z pěti vulklanických bublin na lávovém poli. Dům je rozdělen do několika podlaží - navzájem propojených, kamenných jeskyní, ve kterých se nachází pokoje. Každá místnost má svou specifickou atmosféru, kterou zvýrazňuje  její barevnost a zařízení. Součástí domu je obrovská kaktusová zahrada, bazén a uměle vybudované jezírko. V březnu 1992, několik měsíců před svou smrtí, daroval Manrique dům veřejnosti. Architektura domu je výstižným obrazem tohoto geniálního architekta. Představuje ideální souznění s přírodou, které je decentně obohaceno kubistickými prvky. Jedinou ozdobou jsou minaretové věžičky, které upomínají na blízké Maroko. V současnosti dům – Nadace Césara Manriqua slouží jako galerie. Jsou zde vystaveny malby Manriqua a díla z jeho soukromé sbírky, mezi jinými Picasso, Miró a Tápies.  Pořádají se tady také přednášky. Za jednoho z nejvýznamnějších hostů tohoto domu je považován José Saramago, který v roce 1998 získal Nobelovu cenu za literaturu.
ab
ab
ab
ab
ab