Houby a plísně jsou všudypřítomné. Pokud jim ale neposkytneme vhodné podmínky, tak se nerozmnoží a neublíží nám. Normální koncentrace jejich spór v ovzduší lidskému zdraví neškodí. Některé druhy se dokonce používají při úpravě sýrů, z jiných se získává penicilín. Nebezpečné začínají být tehdy, pokud se v bytě rozmnoží a začnou tvořit nevzhledné mapy na zdech.
Dobrá izolace – nadměrná vlhkost?
V dnešní době jsou tepelné izolace domů čím dál tím kvalitnější. Někdy až tak, že to může být na obtíž. V moderních domácnostech se kvůli nim může objevovat velmi vysoká vlhkost vzduchu. Vzniká při běžných činnostech, jako je mytí nádobí, sušení prádla, sprchování, zalévání květin nebo při dýchání.
- Při sprchování nebo při sušení prádla se do ovzduší dostane až 1,5 litru vody ve formě neviditelné vodní páry.
- Čtyřčlenná rodina za den vyprodukuje sedm litrů vody pouhým dýcháním.
Nadbytečné vodní páry by měly být odváděny z bytu pryč. Ne vždy je ale možné dostat okamžitě vodní páry ven větráním. Tuto situaci řeší vhodné interiérové doplňky a stavební prvky, které dokážou vodní páry dočasně absorbovat. Vodní páry dobře pohlcují přírodní materiály, jako je dřevo, přírodní vlákna nebo sádrové omítky.
Vlhkost – živná půda pro plísně
Plísně ke svému životu potřebují vlhké prostředí. Studené prostředí jim nevadí, a tak je často nacházíme na poměrně studených stavebních prvcích, na nichž se kondenzuje vlhkost. Vzduch v těchto místech může pohlcovat méně vody a brzy je dosaženo hranice nasycení, kdy se plynná látka začíná srážet. Tomuto stavu říkáme rosný bod. Taková místa se poté stávají základnou pro růst hub. Kondenzaci dobře známe například ze zamlžených oken v koupelně nebo kuchyni. U špatně tepelně izolovaných domů jsou ale dokonce celé vnější zdi tak studené, že se voda nepozorovaně sráží v tapetách a na omítce. Nejvíce jsou ohrožena místa za skříněmi a obloženími, kde téměř nedochází k cirkulaci vzduchu.
Plíseň se skrývá
O výskytu plísně nemusíme nutně ani vědět. Pokud se plíseň uhnízdila na těžko přístupném místě, například za skříní, za obklady nebo za tapetami, upozorní nás na ni až nepříjemný zápach. Plíseň nejprve tvoří na postižených místech černé skvrny. Následují vzkvétající plísňové kultury, které se dovedou explozivně množit a nakonec vysílají do ovzduší zdraví škodlivé spóry.
Jak na plísně
Houbu je zapotřebí z napadeného místa co nejdříve odstranit. Černý povlak na zdi není normální, jak si ještě dnes někteří lidé myslí! Pokud plíseň odhalíme včas, často ji stačí ošetřit pouze padesátiprocentním roztokem octu nebo sody. Používá se také jednoprocentní kyselina salicylová rozpuštěná v etanolu. Více rozšířenou plíseň můžeme zahubit použitím chemických prostředků, které působí na spóry chlorovými látkami. Tyto prostředky mají výhodu, že účinkují proti plísni okamžitě a spolehlivě. Nevýhodou je to, že zamoří vzduch v místnosti škodlivými látkami.
Pokud plísně prorostou zdí
Jestliže se houba drží ve zdi delší dobu, proniká čím dál hlouběji pod nátěr nebo dokonce pod omítku. Povrchové ošetření by tu již nemělo žádný význam. Napadené oblasti je třeba odstranit a svěřit problém odborníkovi, který doporučí vhodné řešení. Pokud jsme přesvědčeni, že problém nebyl odstraněn a plíseň se může opět vrátit, použijeme jako materiál k povrchové úpravě anorganickou látku. Plísně používají pro svou živnou půdu pouze organické materiály. Vápenná omítka, minerální a vápenné nátěry brání novému napadení zdi plísní.
Tipy a rady
- Problematická místa raději netapetujeme, protože tapeta vyživuje spóry.
- Mezi stěnou a velkými skříněmi necháme mezeru alespoň tři centimetry.
- Vodní páru vznikající při vaření nebo koupaní vyvádíme přímo větráním ven.
- Zkondenzovanou vodu, která se objeví po sprchování na oknech či dlaždicích, otřeme hadrem.
- Vytápíme všechny místnosti. Není správný zvyk v ložnici vůbec netopit a pouštět sem pouze teplý vzduch z okolních pokojů. Do ložnice většinou přichází poměrně vlhký vzduch, který se v důsledku studených neprohřátých zdí bude na stěně srážet.
