Těšíte se na to zhruba od čtrnácti a pak to konečně přijde. Mami, tati, balím kufry a opouštím mama-hotel. Ideálně samozřejmě s nějakým milým nebo milou po boku. Co je ale potřeba před tímto krokem zvážit?
1. Bydlení jen ve dvou nebo se spolubydlícími?
Obývání většího bytu ve vyšším počtu lidí je trend hlavně v Praze. Má svoje výhody i nevýhody. Mládí se chce bavit, k čemuž je nejvíce možností v centru, jenže tam se nájmy šplhají do neskutečných výšin. Rozdělit poplatky mezi víc lidí je praktické řešení… i když na úkor toho, že soukromí máte jen v jednom pokoji a občas vás nemine rozhovor ve stylu „Kdo po sobě neumyl nádobí?” ani úklidová služba.
2. Kde budete bydlet?
Období hnízdění, kdy se mnozí stěhují do klidných lokalit, obvykle předchází doba řádění. Kavárny, bary, hospůdky, kluby, kina… ideálně co nejblíže domovu, aby noční/ranní návraty netrvaly příliš dlouhou. Je proto nasnadě najít místo, které vám dá vyžití, po jakém prahnete.
Kamarádka, říkejme jí třeba Klára, byla ráda, když se mohla s přítelem odstěhovat do domku po jeho babičce. Fakt, že to bylo na kraji velkého města, kde v okruhu několika kilometrů byla jen večerka, neviděli jako problém. Shodli se, že za zábavou a nákupy budou holt jezdit. Po 6 měsících vzali první pronájem bytu v centru, který se jim namanul.
3. Co všechno si vezmete s sebou?
Při balení záleží, jestli jdete do bytu, který je zařízený. Pokud nepotřebujete nábytek, stačí vám vaše osobní věci. I u nich ale zvažte, co sbalit a co nechat uskladněné u rodičů. Máte-li sbírku knih, která by mohla sloužit jako lokální veřejná knihovna, nechte ji tam, kde je. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že stěhovat ji je lepší pouze jednou… až do vlastního bydlení.
4. Budete muset něco dokoupit?
Propočítejte si výdaje za celé stěhování. Pravděpodobně budete muset složit kauci (obvykle v podobě několika nájmů), nájem samotný a plus vás možná čeká dokupování zařízení.
Známý říká, že v jistém obchodním domě zaměřeném na nábytek a doplňky se ženou prožívají vztahovou bouři: Vstupují s optimismem (ona navíc se slibem, že to vezmou rychle), u kuchyní spolu přestávají komunikovat, v sekci dětských pokojů se stmelí při společném boji se vztekajícím se dítkem, u občerstvení si popovídají, pak sejdou do spodního patra a v části s osvětlením jsou na rozvod. Ona to tam miluje a nutně potřebuje sto dvacátou svíčku i tu roztomilou mističku, co ji sice má už doma, ale v jiné barvě, a on se tam k smrti nudí. Takže případné zařizování berte jako zkoušku vztahu.
5. Jak je to s opravami?
Nezapomeňte se toho, kdo vám byt pronajímá, zeptat, jak je to s opravami. Máte se obracet na majitele bytu, nebo můžete například výměnu vodovodní baterie zařídit a pak mu ji dát k proplacení? Tohle je důležité vědět a také mít ošetřené v nájemní smlouvě.
Dámy, mám pro vás malou radu: zbystřete, když se váš partner vcítí do role domácího kutila. Můj manžel například kutí dobře, kutí rád… jen občas nějaká ta součástka zbyde no… a když to bez ní funguje, tak prý asi není potřeba. U kolegyně doma je to naopak, její přítel inovuje, což znamená, že rád přidává součástky nové... a když daná věc ani s nimi nejde, přidá ještě další.
Ale abych nebyla nespravedlivá, musím prásknout i něco na sebe. V opravách se zásadně držím hesla Neexistuje nic, co by nespravila izolepa.
6. A na závěr důležitá otázka: Vydržíte to s ní/ním?
Ono se to v záchvatu rané zamilovaností možná nezdá, ale bydlet s někým není jen tak. Maminka jí/mu možná v pokoji sbírala ponožky ze země a odnášela špinavé talíře povalující se na psacím stole. A to víte, zvyk je železná košile... :)
Příkladem je naše rodinná příslušnice, která přiznává, že nejčatějším jablkem sváru jsou v jejich jinak vcelku harmonickém vztahu právě ponožky. Její drahý je totiž zásadně odkládá na koš na špinavé prádlo... Proč je pro něj problém otevřít víko a vhodit je dovnitř, je záhadou.
Přečtěte si také článek o tom, na jaké typy spolubydlících můžete narazit :)
