Kategorie

Voskovat, nebo olejovat? Postarejte se o dřevěnou podlahu

Dřevěná podlaha vám bude sloužit k vaší spokojenosti, pokud jí poskytnete náležitou péči. Jaké prostředí je pro dřevěnou podlahu ideální a jak se o ni průběžně starat?

Dřevěné podlahy se chrání dvěma základními způsoby: lakováním a voskováním či olejováním. Každá z uvedených úprav má své klady i zápory.

Lakování podlahy

Lakování je nejpoužívanější povrchovou úpravou dřevěných podlah. Lak můžeme zvolit s lesklým, polomatným nebo matným povrchem. Důležité je však především vybrat lak kvalitní, protože odolnost a životnost podlahy je z velké části závislá právě na druhu použitého laku. Lak musí být dostatečně tvrdý, aby podlahu chránil proti poškrábání, prošlapání, ale také elastický, aby odolal rozměrovým změnám dřeva, které způsobují změny klimatických podmínek. Výhodou lakovaných podlah je jejich snadná údržba a odolnost vůči mechanickému poškození. Nevýhodu spatřují někteří v tom, že lakovaný povrch brání charakteristickému vnímání dřeva, a to jak na dotek, tak čichem. Kvalitní velkoplošné parkety již bývají nalakovány z výroby. Má to své výhody - šetří to čas a nemusíme dbát na vytvoření dokonalých podmínek pro zaschnutí laku (dodržení technologie, promíchání chemikálií, zajištění bezprašného prostředí či doby schnutí). Tradiční masivní dřevěné podlahy jsou dodávány většinou bez povrchové úpravy a lakují se až po položení a následném přebroušení podlahy. V porovnání s parketami však mají delší životnost. Odborníci udávají, že životnost velkoplošných dřevěných parket může být při správné péči více než šedesát let. Životnost masivní dřevěné podlahy se blíží k životnosti samotného domu

Voskovaní a olejovaní podlahy

Při voskování je dřevo napuštěno tekutým voskem na bázi včelího vosku, při olejování zase přírodním olejem. Tyto látky se vsáknou hluboko do dřeva a vyplní v něm póry. Tím je dřevěný povrch chráněn proti vlhkosti, a také se snáze uklízí. Dřevo působí, jako by bylo do hladka obroušené. Vosk i olej na povrchu utváří pouze jemný film, nikoli vrstvu jako při lakování, která může při nesprávném použití praskat a loupat se. Výhodou voskování je zachování přírodního vzhledu, vůně i struktury. Pokud se podlaha poškodí pouze na malém místě, stačí přebrousit a přeolejovat pouze tuto postiženou plochu. Nevýhodou je, že se tady podlaha snáze ušpiní a složitěji se udržuje. Minimálně jednou ročně si zaslouží překartáčovat a znovu naimpregnovat a přeleštit.
Aby si dřevěná podlaha zachovala co nejdéle svůj půvab, dbejte následujících pravidel:• relativní vzdušná vlhkost 55 – 65%, • teplota 18 – 23° C, • prach odstraňujeme nasucho (vysáváním, zametáním), • občas podlahu vytřeme vlhkým hadrem, • nenecháváme na podlaze nečistoty (kamínky), při chůzi se může poškrábat, • riziko poškrábání omezíme umístěním rohoží a koberečků, • pozor na hluboké rýhy, ty se ve dřevě nemusí ztratit ani po přebroušení a přetmelení, • používáme neutrální čistící prostředky na bázi mýdla (pH 5 – 6), • nepoužíváme vodu, agresivní čistící prostředky (saponáty). Ty rozkládají a vyplavují lepidlo ze spojů, spárami se dostává nebezpečná vlhkost pod podlahu, • pokud je nášlapná vrstva podlahy z měkkého dřeva, nestavíme na ni nábytek na kovových nožkách, na nohy nábytku používejme filcové náplasti, • působením UV záření z denního světla mění dřevěná podlaha barvu. Nejmarkantnější rozdíly jsou viditelné bezprostředně po montáži podlahy. Později se tento proces zpomaluje. Nedoporučuje se přikrývat novou dřevěnou podlahu kobercem, nebo pohyblivým nábytkem. Barevné rozdíly se pak však opět do roku vyrovnají.
ab
ab
ab
ab
ab