Bydlení v době krize: Roste počet chátrajících domů

Nízké platy nedovolují domy udržovat

Nepřekvapuje, že chátrající domy a nepřeberně domů na prodej najdeme v krajích, kde je vysoká nezaměstnanost. Lidé se stěhují za prací do větších měst a spolu se zmenšováním počtu obyvatelstva se zhoršuje dopravní dostupnost obcí, což snižuje šanci dojíždět za prací, a celková bonita nemovitostí také klesá. Ocitáme se v začarovaném kruhu. Náklady na udržování neobydleného domu tak, aby byl stále v "dobré kondici", se mohou vyšplhat až na desítky tisíc ročně, které je těžší našetřit při snížených platech.
Na druhou stranu jsou takové lokality vynikající příležitostí ke koupi udržované nemovitosti za velmi dobrou cenu. Namátkou můžeme jmenovat obce vzdálené více než 30 kilometrů od sídelního města kraje, a to zejména na Olomoucku, Karlovarsku či Ústecku.

Krize snižuje ceny nemovitostí

Překvapivě velký podíl na počtu domů na prodej představují exekuce plynoucí z úvěrů, které lidé nerozvážně podepsali a nebyli schopni splácet. Proklamovaná krize je také důležitým faktorem hned ze tří důvodů. Prvním je fakt, že ztráta zaměstnání vede k platební neschopnosti, která může končit exekucí. Druhým důvodem je změna ralitního trhu; doby, kdy bylo možné prodat téměř vše za jakoukoli cenu, jsou pryč a prodávající se musí přizpůsobit podmínkám lokality a stavu objektu. A poslední kartou ve hře je zpřísnění podmínek pro udělení hypotéky. Kupci, kteří by před třemi lety hypotéku získali, na ni dnes nedosáhnou, a dům tak zůstává déle neprodaný.

Počet neobydlených domů zvyšují spekulace

Mnozí prodávající se rozhodli vyčkat, až krize přejde, a ceny nemovitostí nesnižují. Neobydlený dům ale postupně chátrá, a tak ztrácí na své ceně. Krom toho takové domy nedělají dobrou vizitku obci, která může vypadat jako město duchů. Ceny nemovitostí se v některých lokalitách propadly až o 20 % a nárůst k "předkrizovým" cenám bude pomalý a zcela jistě ne stoprocentní.

Postih majitelů chátrajících památek

Velký problém vzniká v momentě, kdy majitel nechává zchátrat památkově chráněnou budovu. Ať už je to známá kauza vily Tugendhat nebo případy méně známých a přesto půvabných budov jako je Sixtův dům v pražském centru v Celetené ulici nebo palác Alfa na Václavském náměstí. Praha proto ve spolupráci s památkáři chystá mnohem tvrdší postihy za "zanedbání péče" o památkově chráněné domy. Sankce by měly přesáhnout dnešní nejvyšší hranici 200 tisíc, která je pro spekulanty a investory s rozpočty několika miliónů směšně zanedbatelná. Sankce musí dosáhnout takové výše, aby výrazně zasáhly do rozpočtu nebo plánovaného spekulativního prodeje.

Squatting jako alternativní řešení

Začátkem roku 2010 přestal v Holandsku, evropské baště squattingu, platit zákon, podle kterého bylo možné legálně obsadit po dva roky neobydlený dům. Podmínkou bylo ohlášení úřadům, sdělit účel obsazení a udržovat dům v obyvatelném stavu. V České republice existuje tzv. squattterská realitka, která vytipovává budovy nejen v Praze, ale po celé republice, které jsou vhodné k bydlení, ale majitel o ně dlouhodobě nedbá.

Z hlediska udržování budov se takové obsazování domů  jeví jako výhodné: dům je squattery vytápěn, větrán a je o něj pečováno. A navíc, pokud má majitel o budovu zájem, měl by jej projevovat jinou formou péče než je časté ponechání domu napospas povětrnostním vlivům a zubu času, jež vedou k chátrání.

Mnoho lidí ale s takovým přístupem z principu nesouhlasí. Trnem v oku  je jim jiný způsob života (i když převážná většina squatterů chodí do práce jako většina populace), večerní koncerty (velká část squatů slouží jako kulturní centra) a celkově odlišný žebříček hodnot.